Cesta do Zóny – 1. část

Už je tomu pár let co jsme chtěl vyrazit do Zóny na ukrajinsko-běloruské hranici. Na místo, které má většina lidí spojené s katastrofou, která lidstvu ukázala, že výroba energie z jádra může mít i temnou stránku. Do Černobylu!, přesněji do Prypjati a k nedalekému čtvrtému reaktoru jaderné elektrárny Černobyl, který byl/je zdrojem celého neštěstí. Přesně nedokážu říci kdy to začalo a ani proč, ale něco mě tam prostě táhlo. Nejsem člověk vyhledávající místa postižená neštěstím, nebo jaderný turista, ale něco mě na Černobylu a celé oblasti lákalo. Určitě tomu pomáhaly všechny ty mýty a polopravdy, které mezi lidmi kolují a dělaly ho pro mě ještě atraktivnější. Můj zájem ještě vzrostl, když se mi do rukou dostala hra STALKER: Shadow of Chernobyl a já elektrárnu, město Pripjať a další místa navštívil „osobně“. V té hře jsou snad všechna známá místa kolem elektrárny a celé je to okořeněno pěkně hutnou atmosférou plnou radiace, anomálií a mutantů. Celkem nedávno vznikla další podobná zóna, na japonském ostrově Honšú kolem jaderné elektrárny Fukušima 1, ale tam bych se podívat nechtěl. Určitě ne se stejným zájmem, prostě mi tam chybí to mysterium jako kolem údálostí v Černobylu. Fukušima je “jen” jaderná havárie způsobená přírodními živly. Atraktivní místo z Černobylu udělal už tehdejší Sovětský svaz s jeho (ne)informováním veřejnosti, díky tomu se později vyrojilo spoutu konspiračních teorií, které ještě více zamíchalý reálná fakta a fikci. Lidé, kteří tam nebyli mají díky tomu hodně milné představy, i já je měl, jak to tam vypadá, funguje nebo o tom jestli je to vůbec bezpečné. Pár dní po mém návratu jsem viděl pořad na Discavery, kde se jeden rybář vydal do Zóny chytat “zmutované” obří sumce a zjistil jestli vůbec existují. Musel jsem se jen usmívat, když jsem ten “dokument” viděl. Ty tajemné ryby tam chodí návštěvníci normálně krmit při exkurzích k elektrárně. Ani nemluvím o těch na Oscara zahraných obavách z radiace, která je tam prý úplně všude a místy dokonce smrtící. Neustále u sebe nosil gajgra, který mu co pět minut hlásil “nebezpečí”. Nám se ani jednou za celým pobyt neukázala hodnota, která by byla přesahovala hodnoty, které naměříte i v jakém koliv velkoměstě. Tedy jednou ANO a to přímo před sarkofágem čtvrtého reaktoru.

IMG_7042
Kdesi v Kyjevě.

Tak a teď už k cestě samotné, den první — odjezd. Náznaky, že tahle černobylská anabáze nepůjde úplně podle plánu se objevily už na samém začatku. Už ráno jsem totiž při snaze dostat se na Wilsonovo nádraží v Praze díky komplikacím před otevřením Blanky špatně odbočil. Právě pro tyhle případy jsem vyjížděl s dostatečnou rezervou, která se později ukázala jako celkem zbytečná, protože i přes zhruba dvacetiminutové spoždění jsem odjezd stihnul. Zapoměl jsem zmínit, že puvodní čas odjezdu byl 6:00, te se ale posunul na osmou kvůli nějaké poruše autobusu — později, když dorazil jsem se nedivil, že měl potíže, nejlepší léta už měl dávno za sebou. V osm jsme stejně nevyrazili! Každý, kdo Prahu zná si určitě umí představit jaká tam je dopravní situace v pondělí v osm hodin ráno. Katastrofa a to doslova, nedovedu si představit tam bydlet a tohle absolvovat každé ráno. Postáli jsme si ještě dvě hodiny než autobus dorazil k nám a pak nám trvalo další dvě než jsme opustili Prahu — spoždění na výjezdu asi tak šest hodin! Zbytek cesty na českém území už probýhal bez komplikací, až v Polsku řidič prováděli zvlaštní manévry, kdy jsme se několik kilometrů od hranic otáčeli a jeli zpět pro polské „mýto“ na nějakou benzinu u hranic — udajně se jinak a jinde pořídit nedá, pokud nechcete ryskovat průjezd placeným úsekem bez mýta a pokutu asi tisíc euro. Průjezd Polskem už jsem tak nějak nevnímal a raději se ponořil do čtení (mezi texty, které jsem četl byl i článek v NG z návštěvy v Zóně). Zajímavější to bylo až na polsko-ukrajinské hranici, kde jsme si chvilku postáli. Všichni, kdo už na Ukrajinu jeli mě varovali, že tam si postojíme, někdy tak dlouho dokud se mezi cestujícími neobjeví i pár amerických prezidentů, chápete?. Jenže mi si postáli už na polské straně, kvůli tomu dobrodruhovi. Dobrodruh, který se na cestu vydal i s prošlým pasem (údajně to zjistil až před odjezdem). Poláky, že přemluvý, ukrajince podplatí a zpátky, že ho pustit musí. No tak poláky po hodině výslechu teda přemluvil, jenže ukrajinci překvapili a jak zjistili, že má prošlý pas bez řečí ho vyvedli z autobusu a posadili na cestu domů. Ani dolary nepomohly a to všichni sázeli na poláky, že ti ho nepustí. Tak alespoň měl nějaký zážitek, i když jiný než za který si zaplatil. My pokračovali směr Kyjev.

IMG_7289
Cedule varující před radiací u vstupního místa do Zóny

Konec první části…